Vladimir Putin

Upravit odkazy
Tato stránka je zamčena pro neregistrované a nové uživatele
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vladimir Vladimirovič Putin
Владимир Владимирович Путин
Vladimir Putin (2023)
Vladimir Putin (2023)
2. a 4. prezident Ruské federace
Úřadující
Ve funkci od:
7. května 2012
Předseda vládyDmitrij Medveděv
Michail Mišustin
PředchůdceDmitrij Medveděv
Ve funkci:
7. května 2000 – 7. května 2008
(úřadující: 31. prosince 1999 – 7. května 2000)
Předseda vládyMichail Kasjanov
Michail Fradkov
Viktor Zubkov
PředchůdceBoris Jelcin
NástupceDmitrij Medveděv
6. a 10. předseda vlády Ruské federace
Ve funkci:
8. května 2008 – 7. května 2012
PrezidentDmitrij Medveděv
PředchůdceViktor Zubkov
NástupceDmitrij Medveděv
Ve funkci:
9. srpna 1999 – 7. května 2000
PrezidentBoris Jelcin
PředchůdceSergej Stěpašin
NástupceMichail Kasjanov
Stranická příslušnost
ČlenstvíJednotné Rusko
Narození7. října 1952 (70 let)
Leningrad
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Národnostruská
ChoťLudmila Putinová (rozvod 2. dubna 2014)
Partner(ka)Alina Kabajevová
RodičeVladimir Spiridonovič Putin a Marija Ivanovna Šelomovová
DětiJekatěrina Vladimirovna Putinová
Maria Vladimirovna Putinová
Elizaveta Rozova
PříbuzníRoman Igorevič Putin (bratrancův nebo sestřeničin syn)[1]
Igor Alexandrovič Putin (bratranec)[1]
Kirill Nikolajevič Šamalov (zeť)
Jorrit Faassen (zeť)
SídloBaskov pereulok (1952 – Desetiletí od 1980), Akademika Zelinskogo Street (od 1999), Drážďany (1985–1990), Petrohrad (1987–1992), Petrohrad (od 1992) a Moskva (od 1996)
Alma materŠkola č. 193 (1960–1968)
Škola č. 281 (1968–1970)
Právnická fakulta Petrohradské státní univerzity (1970–1975)
Petrohradská báňská univerzita (do 1997)
Akademie Federální bezpečnostní služby Ruské federace
Akademie rozvědky
Petrohradská státní univerzita
Petrohradský institut FSB Ruska
Profeseprávník, agent KGB, politik
Náboženstvípravoslaví
Oceněnímedaile Za zásluhy Národní lidové armády (1988)
Řád cti (1996)
Medal "Participant of the March-Shot Bosnia-Kosovo 12 June 1999" (2000)
Řád Ho Či Mina (2001)
památeční medaile A. M. Gorčakova (2001)
… více na Wikidatech
PodpisVladimir Vladimirovič Putin Владимир Владимирович Путин, podpis
Webová stránkaputin.kremlin.ru
CommonsВладимир Владимирович Путин
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimir Vladimirovič Putin (rusky zvuk Влади́мир Влади́мирович Пу́тин; * 7. října 1952 Leningrad) je ruský politik, v letech 2000–2008 a znovu od roku 2012 prezident Ruské federace.

V letech 1985–1990 byl činný jako příslušník sovětské tajné služby KGB v Německé demokratické republice. Po rozpadu Sovětské svazu započal politickou kariéru v rodném Petrohradě a později působil v Moskvě jako poradce tehdejšího prezidenta Borise Jelcina. V roce 1998 byl Jelcinem jmenován ředitelem Federální služby bezpečnosti (FSB). V letech 1999 a 2000 působil v úřadu premiéra, po Jelcinově rezignaci na konci roku 1999 se z pozice premiéra stal dočasně úřadujícím prezidentem, následně byl roku 2000 prezidentem zvolen a v úřadu potvrzen dalšími volbami roku 2004. Následující funkční období v letech 2008–2012 byl prezidentem Dmitrij Medveděv a Putin se ujal funkce premiéra. V roce 2012 došlo k vzájemné výměně na těchto postech, Medvěděv se stal premiérem a Putin byl opět zvolen do prezidentského úřadu. Tyto události provázely rozsáhlé protesty proti oběma představitelům, které vypukly v souvislosti se zprávami o manipulaci parlamentních voleb v prosinci 2011. V úřadu prezidenta byl potvrzen volbami v březnu 2018 na šest let do roku 2024. Roku 2021 byla provedena úprava ústavy, která Putinovi umožňuje kandidovat i na funkční období 2024–2030 a 2030–2036.

Svou politickou moc Putin opírá o politickou stranu Jednotné Rusko, která je od roku 2003 nejsilnější v Dumě, a dále o určité kruhy oligarchů a tzv. „siloviků“ z prostředí bezpečnostních složek. Ideologický základ, kterým je určována podoba politického systému v Rusku v období Putinovy vlády, bývá označován jako putinismus.

Během Putinovy vlády (ať už z pozice prezidenta či premiéra) se Rusko zapojilo do několika válek a jiných vojenských akcí, z nichž nejvýznamnější jsou druhá čečenská válka (1999–2009), rusko-gruzínská válka (2008), anexe ukrajinského poloostrova Krym (2014), intervence v syrské občanské válce (od roku 2015) a invaze na Ukrajinu (2022), po jejímž zahájení jej britský premiér Boris Johnson označil za diktátora.[2] V září 2022 poprvé od druhé světové války vyhlásil na ruském území částečnou mobilizaci. Ve shodě s rezolucí Parlamentního shromáždění Rady Evropy byl v listopadu téhož roku ruský režim označen zahraničním výborem české sněmovny za teroristický.[3]

V březnu 2023 na něj Mezinárodní trestní soud v Haagu vydal zatykač. Viní ho z útoku na ukrajinskou civilní infrastrukturu i unosů ukrajinských dětí.[4]

Osobní život

Narodil se 7. října 1952 v sovětském Leningradu. Dle vlastních slov byl na přání své matky pokřtěn tajně, aby o tom nevěděl jeho otec, který byl členem Komunistické strany (KSSS).[5] V otázce Putinova etnického původu přišel estonský historik a propagátor ugrofinského kmenového hnutí Jaak Prozes v roce 2008 na zpravodajském webu Delfi[6] s teorií, že je původem Veps, a v roce 2015 o tom napsal knihu.[7] Podobné teorie se již předtím objevovaly v ruských a estonských novinách a na internetových fórech. Když se básník Mikul Armanov Putina zeptal, zda je Veps, neodpověděl; prezidentská administrativa na informaci rovněž nijak nereagovala a oficiální Putinův životopis dohady o ugrofinských kořenech nijak nepodporuje. Putinovi rodiče pocházeli z vesnice Pominovo nedaleko Tveru, v regionu, který je znám jako sídlo Karelů.[6] Oba jeho rodiče byli dělníky. Otec bojoval jako voják Rudé armády ve druhé světové válce, v zimě 1942 byl těžce raněn při obraně rodného města. Matka přežila celé období německé blokády Leningradu. Putin měl i dva sourozence, narozené ve 30. letech. Jeden bratr však zemřel pár měsíců po narození a druhý zemřel na záškrt při obležení Leningradu. Putinova babička byla zabita německými vojáky a jeho strýcové z matčiny strany zahynuli na frontě.[8]

Vladimir Putin se oženil 28. července 1983 s Ljudmilou Alexandrovnou Škrebněvovou, učitelkou francouzštiny a španělštiny, bývalou letuškou. Do manželství se narodily dcery Marie (nar. 1985) a Jekatěrina (nar. 1986). V roce 2014 se manželé rozvedli.[9] Již v roce 2008 bulvární list Moskovskij Koresponděnt informoval o jeho tajném vztahu s ruskou gymnastkou Alinou Kabajevovou, která se později odstěhovala do Švýcarska i se čtyřmi dětmi. Podle oficiálně neověřených zdrojů by Putin mohl být otcem všech potomků gymnastky a bývalé poslankyně, jak např. v roce 2022 uvedl zpravodajský portál News.com. Oba se poprvé setkali v roce 2004, kdy se Kabajevová stala olympijskou šampionkou.[10][11][12] Šířily se také pověsti o jeho blízkém přátelství s Wendi Dengovou, exmanželkou mediálního magnáta Ruperta Murdocha.[13]

Od roku 2000 až do roku 2014 vlastnil fenu labradorského retrívra jménem Konni. Konni se dle všeho stala součástí jeho rodiny a často se se svým majitelem účastnila jednání nebo rozhovorů.

Působení v KGB

Vladimir Putin v uniformě KGB (cca 1980)

Putin ukončil v roce 1975 studium práv na Leningradské státní univerzitě. Již v průběhu studia na vysoké škole se stal členem sovětské tajné služby KGB a Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS). Členem KSSS zůstal až do rozpadu Sovětského svazu roku 1991. V letech 1985–1990 působil jako sovětský agent na území Německé demokratické republiky (NDR), a to v Drážďanech. Zabýval se zde především průmyslovou špionáží.[14] Během svého pobytu v Německu dále zlepšil své znalosti němčiny. Podle zpráv hovoří tímto jazykem velmi dobře. Po zhroucení východoněmeckého režimu se Putin vrátil do SSSR a ve službách KGB dále působil na oddělení mezinárodních vztahů Leningradské státní univerzity.

Politická kariéra

Putinova éra je od počátku spjata s kontrolou tisku a médií a s mocensky motivovaným bojem proti některým oligarchům, kteří se k bohatství a politickému vlivu dostali již v 90. letech. Je také spjata s pokračováním a ukončením války v Čečensku. Putin udržuje těsné vztahy s Ruskou pravoslavnou církví; za jeden ze svých úspěchů pokládá sjednocení exilové a domácí ruské pravoslavné církve v květnu 2007.[15] Časopis Time jej v roce 2007 vyhlásil Osobností roku. V roce 2012 byl pak komentátorem časopisu Forbes označen za „nejnesympatičtějšího člověka na světě“ a přirovnán ke Stalinovi.[16] Proti vládě Vladimira Putina se od samého počátku ohrazovala ruská opozice.

Putin si začal budovat mediální obraz silného, zdravého a aktivního vůdce, což vzdáleně připomíná tzv. „kult osobnosti“ z komunistické doby. Často se objevoval v televizi při různých sportovních aktivitách, jakými jsou např. rybolov, střelba, ale i judo. Jako věřící a abstinent byl často zmiňován jako vzor pro mnohé Rusy. Putin rozvíjel dobré vztahy s dalšími světovými státníky tehdejších let. Vztahy s nimi ochladly až s plánem výstavby americké raketové a radarové základny ve střední Evropě (tj. v Polsku a Česku) a s konfliktem v Gruzii v srpnu roku 2008.

Raná politická kariéra

V roce 1991 Putin opustil na vlastní žádost KGB a nastoupil na odbor vnějších vztahů na petrohradské radnici, kterou v té době vedl Anatolij Sobčak, dřívější předseda leningradské městské rady a po roce 1991 první demokraticky zvolený starosta Petrohradu. Během pokusu o puč proti Gorbačovovi v roce 1991 se Putin postavil na Sobčakovu a Jelcinovu stranu, což mu po potlačení puče významně pomohlo v jeho další kariéře.

25. července 1998 byl jmenován šéfem ruské bezpečnostní služby FSB (nástupkyně KGB), v jejímž čele stál asi rok do srpna 1999.

Politický vzestup za druhé čečenské války 1999

Putinova politická kariéra dostala impuls v letech 1999–2000, když mu bylo svěřeno řešení situace vzniklé ve spojitosti s druhou čečenskou válkou. Část čečenských separatistů v čele s Achmatem Kadyrovem přešla během druhé čečenské války na stranu Ruska a Kadyrov byl Putinem jmenován hlavou čečenské správy. Putinův tvrdý postup v této otázce ho dostal do povědomí širokých vrstev ruského obyvatelstva a zajistil mu zvýšenou popularitu. Podle názoru Tomáše Šmída, politologa fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, ale „Jelcin nebo Putin vraždili Čečence a Rusy žijící v Čečensku po desetitisících“.[17][18]

Předseda vlády a prezident

Vladimir Putin skládá první prezidentskou přísahu po boku Borise Jelcina

Od 16. srpna 1999 vykonával Putin úřad premiéra, po abdikaci prezidenta Borise Jelcina 31. prosince 1999 se stal úřadujícím prezidentem. Po vítězství v prezidentských volbách 26. března 2000 se stal řádným prezidentem od 7. května téhož roku, druhé funkční období zastával po vítězství v prezidentských volbách 14. března 2004 od 7. května 2004 do 7. května 2008. Od 8. května 2008 do 7. května 2012 zastával funkci předsedy vlády. Od 7. května 2012 zastává opět funkci prezidenta RF.

Putin a jeho žena uctívají v říjnu 2001 v pravoslavném chrámu památku obětí teroristických útoků 11. září 2001

Za jeho vlády se Rusko vymanilo z 15 let trvající hospodářské krize. Nepodařilo se sice vyřešit všechny problémy svazující ruskou ekonomiku v období vlády Borise Jelcina, ale hospodářství se zbavilo některých chronických nedostatků, které je trápily. Již v prvním roce působení v prezidentském křesle nastartoval Putin ruskou ekonomiku tak, že experti mluvili o hospodářském zázraku.[19] Tento vzestup úzce souvisel s tehdy stoupajícími cenami energetických surovin, hlavně zemního plynu a ropy.

První velký propad Putinovy popularity přišel v srpnu 2000, kdy byl kritizován za přístup k havárii jaderné ponorky K-141 Kursk. Ačkoliv norská vláda nabízela záchranu 118členné posádky, Vladimir Putin na nabídku nereagoval a užíval si dovolenou v Soči. Do Moskvy přijel až čtyři dny po havárii.[20]

Největším kritikem přístupu Vladimira Putina k havárii se stal kanál ORT Borise Berezovského. Vladimir Putin to vnímal jako zradu, jelikož Berezovského považoval za přítele, a od té doby začalo jejich nepřátelství.[21][22][23]

Velké diskuze se vedly okolo Putinova nástupce ve funkci ruského prezidenta od května 2008. Kandidáty byli například Sergej Ivanov nebo premiér Viktor Zubkov. jeho nástupcem se nakonec stal vicepremiér Dmitrij Medveděv, dlouholetý Putinův spolupracovník již od dob Putinova působení v Petrohradě (Sankt-Petěrburgu). Medveděv požádal Putina, aby se po vypršení prezidentského mandátu stal ruským premiérem.[24] Sám Putin vedl svou politickou stranu Jednotné Rusko do prosincových parlamentních voleb, které strana vyhrála s výrazným ziskem 63,5 % hlasů.[25]

Putin opakovaně hodnotil velmi negativně represe Stalinova režimu, které si vyžádaly miliony obětí, a například v roce 2009 prohlásil:

„ "K represím docházelo – to je fakt. A trpěly při nich miliony našich spoluobčanů. A takový způsob vládnutí, dosahování cílů je nepřípustný. To je nemožné. A bezpochyby jsme se v této době setkali nejen s kultem osobnosti, ale s masovými zločiny vůči vlastnímu národu – to je také fakt. A na to nesmíme zapomínat." “
— Vladimir Putin, 2009[26]

Třetí období ve funkci prezidenta

Putin na setkání představitelů států BRICS, 15. listopadu 2014
Putin a italský premiér Matteo Renzi na Expo 2015 v Miláně, 10. června 2015

Napětí mezi Ruskou federací a USA vzrostlo v červnu 2013, poté, co v Rusku vyhledal útočiště Edward Snowden. Odlišné pohledy se projevily rovněž po vypuknutí občanské války v Sýrii – představitelé USA tehdy označili použití chemických zbraní Asadovým režimem za důvod k vojenské intervenci – Putin následně v komentáři pro list The New York Times argumentoval, že chemické zbraně nepoužila syrská armáda, ale opoziční síly, načež se americkým a ruským diplomatům podařilo zprostředkovat dohodu, podle které byly syrské chemické zbraně zneškodněny.[27][28]

Poté, co 22. února 2014 byl po opozičních protestech na Ukrajině ukrajinský prezident Viktor Janukovyč sesazen z funkce, podle některých názorů protiústavně,[29] a uprchl do Ruska, odmítl Putin uznat legitimitu nově ustavené ukrajinské vlády. V noci z 22. na 23. února pak ruským bezpečnostním složkám nařídil přípravu obsazení Krymu.[30] V březnu 2014 obsadili neoznačení ruští vojáci a proruské milice území ukrajinské autonomní oblasti Krym mimo smluvní námořní základnu a jiná stanoviště ruských ozbrojených sil.[31][32][33] Poté bylo na Krymu uspořádáno referendum, na základě jehož výsledků Krym vyhlásil samostatnost a požádal o začlenění do Ruské federace. Západní vlády reagovaly krom jiného zavedením ekonomických sankcí vůči Rusku. 18. května 2014 prohlásil Putin, že Krym byl vždy součástí Ruska a následně schválil připojení Krymu k Ruské federaci.[27] Poté se rozhořela válka na východní Ukrajině. Od určité fáze tohoto konfliktu začalo Rusko podle některých svědectví aktivně vojensky,[34] materiálně[35] a také diplomaticky podporovat separatisty na východní Ukrajině v jejich snaze vytvořit tzv. Nové Rusko. Průzkum veřejného mínění z ledna 2015, který zadal Taras Berezovec, ukrajinský politolog a stoupenec navrácení Krymu Ukrajině, zjistil že většina oslovených obyvatel Krymu podporuje připojení Krymu k Rusku.[36]

V červnu 2015 Putin ostře odmítl úvahy, že se Rusko chystá napadnout bývalé sovětské pobaltské republiky nebo jiné státy. Také obvinil Spojené státy, že tyto obavy podporují.[37]

„ "Myslím, že jen šílenec a pouze ve snech si může představit, že by mohlo Rusko náhle napadnout NATO. Domnívám se, že některé země prostě využívají strachu z Ruska." “
— Vladimir Putin, V rozhovoru, který otiskl italský deník Corriere della Sera, 6. června 2015[37]
Putin a bývalý italský premiér Silvio Berlusconi na anektovaném Krymu 11. září 2015

V lednu 2016 Putin během setkání se svými příznivci ve Stavropolu kritizoval Lenina a bolševickou stranu za vraždu ruského cara a jeho rodiny a za represe proti pravoslavné církvi. Zároveň prohlásil, že když sloužil v KGB, tak věřil komunistickým ideálům o „rovné a spravedlivé společnosti“, které se podle něj podobají tomu co hlásá bible, ale že realita života v Sovětském svazu byla ideálům socialistických utopistů hodně vzdálená.[38] Zároveň prohlásil, že komunistické a socialistické ideje o „rovné a spravedlivé společnosti“, které mu svým myšlenkovým obsahem připomínají bibli, se mu líbí dodnes, a stále si uchovává stranickou legitimaci.[39]

Putin odhaluje v Moskvě památník obětem velké stalinské čistky, 30. října 2017

Putin v minulosti opakovaně odsoudil stalinské represe, ale zároveň chápe sovětské vítězství pod vedením Stalina ve druhé světové válce jako otázku přežití ruského národa a na setkání ve Stavropolu řekl: „Myslím, že kdyby neexistovala koncentrace celostátních zdrojů, Sovětský svaz by se nemohl připravit na válku s nacistickým Německem. A byla by tu velká pravděpodobnost porážky s katastrofálními důsledky pro naši státnost, pro ruský národ a další národy Sovětského svazu.“[26]

Dne 6. prosince 2017 Vladimir Putin oznámil, že v prezidentských volbách v březnu 2018 bude opět kandidovat na hlavu státu[40] jako nezávislý kandidát. Podle některých ruských komentátorů se údajně rozhodl pro tuto možnost, aby byl vnímán jako nadstranický kandidát.[41]

Čtvrté období ve funkci prezidenta

ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: Tato podkapitola pro čtvrté funkční období jako prezident doposud chyběla.

Putin byl v úřadu prezidenta Ruské federace potvrzen volbami v březnu 2018 na šest let do roku 2024.

Po demisi ruské vlády a jejího předsedy Dmitrije Medveděva jmenoval Putin 16. ledna 2020 dosavadního vedoucího Federální daňové služby Michaila Mišustina novým premiérem. Medveděv se stal místopředsedou Bezpečnostní rady státu, které sám Putin předsedá.

V dubnu 2020 se mělo uskutečnit referendum o změnách ústavy, avšak kvůli pandemii covidu-19 bylo odloženo[42] na konec června a 1. července. Voliči ve všelidovém hlasování návrhy ústavních změn schválili 77 % hlasů. Tyto změny mj. Putinovi umožňují kandidovat i ve volbách v letech 2024 a 2030 a případně tak setrvat ve funkci až do roku 2036,[43][44] ale zavedly také povinné zvyšování důchodů a pravidlo, že minimální mzda nemůže být nižší než životní minimum. Voliči schvalovali všechny změny najednou.[45]

Zahraniční politika

ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: Doplnit, chybí zde především vztahy s Čínou.

Vztahy se Spojeným královstvím

Putin a britská premiérka Mayová na summitu G20 v čínském Chang-čou 4. září 2016

Krátkou dobu po nástupu Theresy Mayové do funkce premiérky a po referendu o brexitu se rýsovalo zlepšení do té doby špatného vztahu mezi Spojeným královstvím a Ruskem. Mayová požádala o telefonický rozhovor s Putinem, který se uskutečnil dne 10. srpna 2016, a chtěla se s ním setkat na summitu G20 začátkem září 2016 v Číně.[46]

Vztahy se Spojenými státy

Putin a americký prezident Obama v New Yorku 29. září 2015

Koncem června 2015 se uskutečnil telefonický rozhovor prezidentů Putina a prezidenta USA Baracka Obamy, který byl jejich prvním od února 2015. Při tomto hovoru vyzval Obama ruského prezidenta, aby stáhl vojáky a válečnou výzbroj z východní Ukrajiny. O Putinově odpovědi nebylo nic sděleno. Oba prezidenti se dohodli na tom, že se v blízké budoucnosti sejdou zástupce ruského ministra zahraničí Grigorij Karasin a americká pověřenkyně pro evropské záležitosti Victoria Nuland, aby vyjednávali o řešení ukrajinského konfliktu. Hovořili spolu i o dalších otázkách, jako je válka proti Islámskému státu.[47]

Po vítězství Donalda Trumpa ve volbách prezidenta USA 2016 se rýsovala nová kapitola v rusko-amerických vztazích. Dne 14. listopadu 2016 se uskutečnil první telefonický rozhovor mezi prezidentem Putinem a zvoleným prezidentem USA Trumpem. Oba politikové si navzájem slíbili, že budou konstruktivně spolupracovat. Putin nabídl Trumpovi partnerský dialog za předpokladu vzájemného respektu a nevměšování se do záležitostí druhé strany. Oba se shodli na tom, že dosavadní vztahy obou zemí nejsou uspokojivé. Podle prohlášení Kremlu se musí obě strany „vrátit k pragmatické spolupráci k oboustrannému užitku, která zohlední zájmy obou států a bezpečnost a stabilitu ve světě“. Zvláště musí být propojeno úsilí obou států v boji proti mezinárodnímu terorismu a extremismu. Trumpův tým se vyjádřil, že zvolený prezident si přeje „silné a trvalé vztahy s Ruskem“.[48]

V dubnu 2019 Putin prohlásil, že Rusko má s Donaldem Trumpem „mnoho neshod. Jeho vláda zavedla vůči Rusku řadu sankcí, se kterými nesouhlasíme a nikdy je nepřijmeme, protože je považujeme za kontraproduktivní.“[49] O snaze amerických demokratů sesadit prezidenta Trumpa z funkce uvedl: „Co dělají skupiny, které útočí na legitimně zvoleného prezidenta? Nesouhlasí s volbou amerického lidu. Je to krize politického systému, jakou jsme v historii USA nikdy neviděli.“[49]

Dne 7. prosince 2021 se uskutečnil zhruba dvě hodiny trvající videorozhovor Putina se současným prezidentem USA Joem Bidenem. Na pořadu byly otázky vzájemných vztahů a také situace ohledně Ukrajiny.[50]

Vztahy s Ukrajinou

Setkání s prezidenty Porošenkem, Hollandem a kancléřkou Merkelovou, 17. října 2014

Bývalý americký poradce pro národní bezpečnost a poté státní sekretář (ministr zahraničních věcí) Henry Kissinger, který působil v administrativě prezidenta USA Richarda Nixona, analyzoval tyto vztahy na samém počátku krymské krize v březnu 2014 takto:

„Příliš často je ukrajinská otázka stavěna jako střet (dvou možností): zda se Ukrajina připojí k Východu nebo k Západu. Ale pokud má Ukrajina přežít a vzkvétat, nesmí být základnou jedné z těchto stran proti druhé – měla by fungovat jako most mezi nimi ... Rusko musí akceptovat, že snaha vnucovat Ukrajině status jeho satelitu a tím opět posouvat hranice Ruska by odsoudilo Moskvu k opakování sebenaplňujících cyklů recipročních napětí s Evropou a Spojenými státy. Západ musí pochopit, že pro Rusko nemůže Ukrajina nikdy být pouhou cizí zemí. Ruské dějiny začaly tam, co bylo zváno Kyjevskou Rusí. Vzniklo tam ruské náboženství ... Ukrajina byla součástí Ruska po celá staletí, a jejich dějiny se již předtím prolínaly ... Několik z nejdůležitějších bitev za ruskou svobodu, počínaje bitvou u Poltavy v roce 1709, bylo vybojováno na ukrajinské půdě. Černomořská flota – prostředek Ruska k projekci jeho moci do Středozemního moře – má svou základnu v Sevastopolu, na Krymu, na podkladě dlouhodobého nájmu ... Západ a Rusko nejednají podle těchto principů a situaci zhoršují. Pro západ není politikou démonizace Vladimira Putina, to je alibi pro její absenci“.[51]

Vztahy s Izraelem

Izraelský prezident Re'uven Rivlin zrušil koncem února 2016 svoji plánovanou návštěvu Austrálie, která měla začít 13. března. Rivlinova kancelář to zdůvodnila tím, že prezident nemohl odmítnout pozvání Vladimira Putina ve chvíli, kdy se na mezinárodní úrovni jednalo o zastavení palby v Sýrii.[52]

Putin a izraelský premiér Netanjahu během oslav Dne vítězství nad nacistickým Německem v Moskvě 9. května 2018

O setkání Rivlina s Putinem v moskevském Kremlu 16. března 2016 napsal korespondent izraelských novin Haaretz Barak Ravid krátkou zprávu již téhož dne. V ní vyzdvihl, že podle Rivlinova sdělení plánuje izraelský premiér Benjamin Netanjahu rovněž brzkou cestu do Moskvy.[53]

Osobní image

Putin s uspávací puškou číhá na tygra ussurijského

Prezident Putin má v médiích obraz jakéhosi „drsného chlapíka“, který si libuje ve sportu či v outdoorových aktivitách a demonstruje svou fyzickou zdatnost účastí na neobvyklých nebo nebezpečných počínáních, jako jsou extrémní sporty či interakce s divokými zvířaty.[54] Například roku 2007 deník Komsomolskaja pravda otiskl Putinovu fotografii s vyholenou hrudí, jak na Sibiři rybaří, pod titulkem: „Buď jako Putin.“[55]

Fotografie z jeho různých akcí jsou součástí „vztahů s veřejností“. Podle časopisu Wired si Putin „záměrně pěstuje jakousi macho image s prvky superhrdiny“.[56] Některé z jeho aktivit byly kritizovány.[57][58]

Mezi pozoruhodné příklady Putinových akcí patří:[59] lety ve vojenských proudových letounech,[59] předvádění bojových umění,[59] jízda na koni či raftu, rybaření a plavání ve studených sibiřských řekách,[55][60] sestupy s ponorkou do hlubokých vod,[61] střelba na tygra či ledního medvěda uspávací municí,[55][62][63] jízda na motorce,[59][64] kopilotování požárního letounu, který vrhá vodu na požár,[56][59] střelba z kuše na velryby,[59][65] pilotáž závodního automobilu,[59][66] potápění se v archeologické oblasti,[57][67] pokusy vést ohrožené jeřáby za motorovým rogalem[68] a lov velké ryby.[69][70] Jeho zatím poslední číslo byl exhibiční hokejový zápas s bývalými hokejovými hvězdami 16. května 2015 v Soči, ve kterém nastřílel 8 gólů. Stál před bránou a očekával přihrávky povětšinou od Pavla Bureho a Valerije Kamenského. Pomohl tak týmu k výhře 18:6[71]

11. prosince 2010 na charitativním koncertě pro děti v Petrohradě Putin v doprovodu piana zazpíval píseň „Blueberry Hill“. Na koncertě bylo přítomno množství hvězd z Hollywoodu i Evropy jako např. Kevin Costner, Sharon Stoneová, Alain Delon a Gérard Depardieu.[72][73] Na stejné události (ale i dalších) Putin hraje vlasteneckou píseň ze svého oblíbeného sovětského špionážního filmu Štít a meč.[73]

Putinova kresba „Узор на заиндевевшем окне“ (Vzor na jinovatkou porostlém okně), kterou namaloval během vánočních trhů 26. prosince 2008, se stala atrakcí charitativní aukce v Petrohradě a byla prodána za 37 milionů rublů.[74] Doba vytvoření malby se shodovala s rusko-ukrajinským sporem o plyn v roce 2009, kdy byla řada evropských zemí uprostřed lednových mrazů ponechána osudu bez ruského plynu.[75]

Scéna z komiksu Superputin

Existuje i množství písní o Putinovi.[76] Mezi ty známější patří: „[I Want] A Man Like Putin“ od skupiny Singing Together,[77] „Horoscope (Putin, Don't Piss!)“ skupiny Uma2rman,[78] „Go Hard Like Vladimir Putin“ od K. Kinga a Beniho Maniaci,[79] „VVP“ od tádžického zpěváka Tolibdžona Kurbanchanova,[80][81] „Our Madhouse is Voting for Putin“ od Working Faculty a „A Song About Putin“ (píseň o Putinovi) – protestsong od skupiny veteránů ruských výsadkových vojsk.[82][83] Dále výše zmíněná „Putin chujlo!“, zpočátku rozšířená na Ukrajině a poté do ostatních zemí.[84][85]

Putinovo jméno i obraz jsou široce užívány jako reklama i jako značky produktů.[56] Mezi příklady patří vodka Putinka, konzervované jídlo PuTin, kaviár Gorbuša Putina a řada triček s jeho obrazem.[86]

Kritika a satira v umění

  • Putin se stal předmětem vtipů a častušek jako např. písně „Před Putinem zde nebyl orgasmus“, která se objevila ve filmu Děň vyborov.[87]
  • Putin se zjevil v dětské omalovánce Vova a Dima (vydané u příležitosti jeho 59. narozenin),[88] kde je spolu s Medveděvem popisován jako příkladný, dobře se chovající malý chlapec. Také existuje Superputin – série online komiksů, kde je opět s Medvěděvem vyobrazen jako superhrdina,[56] dále jako troll a ork ve hře World of Warcraft.[89]
  • Putin se objevil v internetovém seriálu Nice Petera na serveru YouTube Epic Rap Battles of History ve finální epizodě druhé řady, „Rasputin vs. Stalin“ (vysílané 22. dubna 2013).[90]
  • Ruský film s názvem A Kiss not for Press měl premiéru v roce 2008 na DVD. Film je založený na biografii Vladimira Putina a jeho manželky Ljudmily.[91]
  • Socha Putinovy hlavy s revolverem v ústech a nápisem :"Zastřel se!" byla vztyčena v dubnu 2022 v centru Kyjeva, nedaleko místa po odstraněném Leninově pomníku.[92]
  • V noci z 27. na 28. října 2022 se na budově Ministerstva vnitra ČR objevila plachta, která překrývá hned několik pater. Kromě české a ukrajinské vlajky je na ní umístěn obrázek ruského prezidenta Vladimira Putina ve vaku na mrtvoly. Tato neobvyklá umělecká instalace byla vytvořena spolkem Dekomunizace na přání ministra Rakušana. Plachta má být k vidění na budově ministerstva minimálně týden a má symbolizovat spojení vzniku samostatného Československa s poukazem na odhodlanost bránit demokratické hodnoty svrchovaného státu.[93][94]
  • Na náměstí Interbrigády v Praze 6 byla 5. prosince 2022 dočasně instalována socha kovového skřeta s tváří Vladimira Putina. Skřet má pravici pozvednutou k nacistickému pozdravu a druhou rukou utahuje plynový kohout. Sochu vytvořil kovář a sochař Dušan Dostál; nazval ji Démon Ahriman a má zosobňovat absolutní zlo. Dílo bylo instalováno na místě, kde stával pomník maršála Koněva. Má tam stát asi třicet dnů a pak půjde do dražby. Vydražené peníze budou použity na nákup zbraní pro Ukrajinu, která od února 2022 čelí ruské invazi.[95][96]

Kritika a kontroverze

Související informace naleznete také v článcích Putinismus, Opozice v Ruské federaci, Druhá studená válka a Vražda Borise Němcova.
Protestní pochod pod heslem „Putin není náš car!“ v Jekatěrinburgu 5. května 2018

V listopadu 2006 byl Putin médii obviněn z odpovědnosti za smrt bývalého důstojníka tajných služeb KGB a FSB, který přeběhl k britské MI6, a pozdějšího ostrého kritika jeho politiky Alexandra Litviněnka.[97]

Putin byl kritizován za autoritářský styl vládnutí,[98] za postup během druhé války v Čečensku,[99][100] nebo za údajně opulentní životní styl a korupci.[101] V roce 2012 po znovuzvolení Putina ruským prezidentem zasáhly Rusko masivní povolební protesty, které byly největší od rozpadu Sovětského svazu.[102]

Dne 27. února 2015 byl v Moskvě zastřelen neznámým pachatelem Boris Němcov. Stalo se tak dva dny před plánovaným masovým opozičním protestem a 17 dní poté, co Němcov veřejně projevil obavu, že ho „Putin nechá zabít za jeho kritiku role Ruska v ukrajinském konfliktu“. Putin tuto vraždu prohlásil za cílenou provokaci, odsoudil ji a nařídil její důkladné vyšetření a objasnění.[103] V dubnu 2020 zemřelý ruský politolog Alexander Někrasov (pravnuk spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého), který žil v Londýně, uveřejnil v červnu 2019 na serveru katarské televizní stanice Al-Džazíra analýzu tohoto případu. Podle ní neměl Putin vůbec žádný důvod k tomu, aby nařídil tuto vraždu, jak se mnozí komentátoři domnívali.[104] V červenci 2017 byl Čečenec Zaur Dadajev za vraždu Němcova odsouzen k dvaceti letům vězení. Jeho čtyři spolupachatelé dostali rovněž dlouhodobé tresty odnětí svobody.[105]

Podle prvního průzkumu, který provedla v květnu 2019 ruská agentura VCIOM, důvěra Rusů v Putina klesla k tomuto datu na 31,7 %, což mělo být nejméně od roku 2006.[106] Mezi důvody takového poklesu popularity byly uváděny „únava z prezidenta“, ekonomické problémy Ruska nebo důchodová reforma, kterou byl zvýšen věk občanů pro odchod do důchodu.[107] Zároveň však podle stejného průzkumu 66 % respondentů schvalovalo Putinovu politiku; nad tímto nesouladem údajů vyjádřil Putinův mluvčí Peskov podivení. Agentura VCIOM následně upravila svoji metodiku a v opakovaném průzkumu zjistila, že prezidentovi důvěřuje 72,3 % dotázaných lidí, což se blížilo tehdejším zjištěním jediné nezávislé sociologické agentury v Rusku zvané Levada.[108]

Podle průzkumu, který provedla později – v květnu 2020 – jmenovaná sociologická agentura Levada, prezidentovi důvěřovalo 59 % dotázaných lidí.[109] Na dotaz, kterému politikovi důvěřují nejvíce, uvedlo Putina pouze 23 % dotázaných.[110] 45 % dotázaných Rusů podle tohoto průzkumu podpořilo protivládní protesty v Chabarovsku na ruském Dálném východě,[111] které vyvolalo zatčení gubernátora Chabarovského kraje Sergeje Furgala kvůli podezření z podnícení vražd dvou podnikatelů před několika lety.[43]

Kritika během ukrajinské krize

Demonstranti protestující v Moskvě proti anexi Krymu, 15. března 2014

V souvislosti s ukrajinskou krizí a později ruskou vojenskou intervencí na Ukrajině začali fotbaloví fanoušci SK Metalist Charkov a FK Šachtar Doněck při pochodu Charkovem v březnu 2014 během společného zápasu veřejně prozpěvovat píseň Putin chujlo! s velmi negativním a vulgárně urážlivým vyzněním. Popěvek se (i jako pouhé úsloví) záhy stal populárním u odpůrců Putina především na Ukrajině.[112][113] Část veřejnosti postup Ruska v souvislosti s Ukrajinou přirovnávala k postupu nacistického Německa v českém pohraničí při anexi Sudet. Putina přirovnávala k Hitlerovi a přezdívala mu Putler.[114] Postup Ruska na Ukrajině byl také přirovnáván k turecké okupaci Severního Kypru v roce 1974.[115]

Bývalý americký poradce pro národní bezpečnost a poté státní sekretář (ministr zahraničních věcí) Henry Kissinger, který působil v administrativě prezidenta USA Richarda Nixona, kritizoval začátkem března 2014 „démonizaci Putina“ v západních médiích. Podle něj není tato démonizace cílenou politikou Západu, ale naopak absencí politiky. Podle Kissingera nesou vinu za rozpoutání ukrajinské krize jak Západ tak ruský prezident Putin, protože se obě strany snažily přetáhnout Ukrajinu plně do sféry svého vlastního vlivu a ignorovaly skutečnost, že Ukrajina je rozdělená na proruský východ země a na proevropský západ Ukrajiny.[116]

Prezident Putin se po referendu o připojení Krymu k Rusku mnohokrát odvolával na kosovský precedens a na rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora v Haagu z roku 2010,[117] podle kterého nebylo jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova na Srbsku v únoru 2008 porušením mezinárodního práva.[118] Ruský opoziční politik a jeden z vůdců protivládních protestů v Rusku v letech 2012–2013 Vladimir Ryžkov vyslovil právnické pochybnosti o uznatelnosti tohoto aktu.[119][120]

Žádost o obvinění z vlastizrady, výzva k rezignaci

Začátkem září 2022 skupina zastupitelů petrohradské čtvrti Smolninskij vyzvala Státní dumu k obvinění Putina z vlastizrady. Požaduje také, aby byl zbaven funkce prezidenta. Zastupitelé uvedli, že Putinovo rozhodnutí napadnout Ukrajinu vedlo k masivním ztrátám na životech, změnilo bezpočet ruských mužů na invalidní veterány, zbrzdilo národní hospodářství a urychlilo rozšiřování NATO na východ.[121] Následně proti nim bylo zahájeno řízení „kvůli akcím zaměřeným na diskreditaci současné ruské vlády“. Obdobně jako zastupitelé z Petrohradu se vyjádřili představitelé okresní rady v moskevském Lomonosovsku, kteří vyzvali Putina k rezignaci.[122][123]

V březnu 2023 na něj Mezinárodní trestní soud v Haagu vydal zatykač. Viní ho z útoku na ukrajinskou civilní infrastrukturu i unosů ukrajinských dětí.[4]

Putinův palác

V lednu 2021 Fond boje s korupcí založený opozičním politikem Alexejem Navalným zveřejnil zprávu o luxusním sídle na pobřeží Černého moře, tzv. Putinově paláci. Oficiálním vlastníkem je kypersko-ruský podnikatel Alexander Ponomarenko,[124] ve skutečnosti podle fondu rezidenci ale vlastní prezident Putin.[125] Rezidence podle Navalného stála 100 miliard rublů (asi 29 miliard korun) a její výstavbu umožnilo promyšlené korupční schéma.[126]

Vyznamenání

Podrobnější informace naleznete v článku Tituly a vyznamenání Vladimira Putina.

Odkazy

Reference

ikona
Tento seznam referencí potřebuje upravit.
Tento článek obsahuje reference, které nemají standardní formu, jsou použity prosté internetové adresy, u nichž může hrozit znefunkčnění odkazu. Přidejte prosím doplňující informace standardní způsobem pomocí citací. Pomůžete tím udržet ověřitelnost a jednotný vzhled a styl článků.
  1. ↑ a b Dostupné online.
  2. ↑ Boris Johnson brands Putin ‘dictator’ and vows to end ‘barbaric’ Ukrainian war. The Independent [online]. 2022-02-24 [cit. 2022-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ ČTK. Současné Rusko je teroristický stát, prohlásil sněmovní zahraniční výbor Česka. Deník.cz. 2022-11-03. Dostupné online [cit. 2022-12-09]. 
  4. ↑ a b Soud v Haagu vydal zatykač na Putina. Novinky.cz [online]. 2023-03-17. Dostupné online. 
  5. ↑ Putin dostal při křtu málem jméno Michail. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2016-11-22 [cit. 2016-11-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b PAANANEN, Arja. Putin on vepsäläinen?. Ilta-Sanomat [online]. 2008-02-04 [cit. 2019-07-29]. Dostupné online. (finsky) 
  7. ↑ Jaak Prozes: Kas Putin on vepslane, ISBN 9789949527427, 120 stran, Argo, 2015, estonsky, Onko Putin vepsälainen, ISBN 9789525293586, 2016, finsky, О финно-угорских народах и в шутку и всерьез, ISBN 9789949527731, 2016, rusky
  8. ↑ SAKWA, Richard. Putin: Russia’s choice. [s.l.]: Routledge, 2008. Dostupné online. ISBN 0-203-93193-9. S. 2–3. 
  9. ↑ Z Putinova životopisu zmizelo "ženatý". Prezident se v tichosti rozvedl. iDNES.cz [online]. 2014-04-02 [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 
  10. ↑ MARKUP, Michal. Milenecký vztah a čtyři děti s Putinem? Švýcaři podepisují petici za vyhoštění olympijské šampionky. iROZHLAS [online]. 2022-03-22 [cit. 2022-12-10]. Dostupné online. 
  11. ↑ Putin furious with lover Alina Kabaeva as she falls pregnant with their fifth child. MARCA [online]. 2022-07-10 [cit. 2022-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ MARTIN, Guy. Vladimir Putin’s Blended Family: Where They Are And What They Do. Forbes [online]. 2022-05-31 [cit. 2022-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ MARQUINA, Sierra. Rupert Murdoch’s Ex-Wife Wendi Deng Is Dating Vladimir Putin [online]. Us Weekly, March 31, 2016 [cit. 2016-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ http://www.washingtonpost.com/wp-srv/inatl/longterm/russiagov/putin.htm
  15. ↑ Pravoslavná církev se sjednotila. 18. května 2007, Lidové noviny. Lidovky.cz [online]. MAFRA [cit. 2007-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-12. ISSN 1213-1385. 
  16. ↑ ČTK, grs. Putin je podle Forbesu nejnesympatičtější člověk na zemi, přirovnal ho ke Stalinovi. Hospodářské noviny [online]. Economia, 2012-10-05 [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. 
  17. ↑ Rusko své zájmy jinak než agresivně prosadit neumí, míní politolog Šmíd [online]. MAFRA, 2014-07-17 [cit. 2016-04-21]. Dostupné online. 
  18. ↑ Putinovské čistky? Je to masový vrah, za úmrtími pohlavárů je ale boj tajných služeb, říká politolog [online]. Aktuálně.TV, 2016-04-04 [cit. 2016-04-21]. Dostupné online. 
  19. ↑ NIKONOV, Vyacheslav. The Kursk and Russia’s Democracy | by Vyacheslav Nikonov. Project Syndicate [online]. 2000-08-22 [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Před 20 lety se potopila jaderná ponorka Kursk. Rusové už zapomněli na detaily a neviní Putina. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. 
  21. ↑ Roman Ambramovich accuses Boris Berezovsky of exploiting Kursk tragedy. www.telegraph.co.uk [online]. [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. 
  22. ↑ Russia's Media Morass [online]. [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ BBC Two – Putin, Russia and the West. BBC [online]. [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Medvedev: Putin should be prime minister [online]. Associated Press, Yahoo News, 2007-12-11 [cit. 2007-12-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Putin vítězí, před odchodem z Kremlu dobyl parlament. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2007-12-02 [cit. 2007-12-10]. Dostupné online. 
  26. ↑ a b "Abyste v tom neměli guláš: Co vlastně řekl Vladimir Putin o Leninovi". Parlamentní listy. 27. ledna 2016.
  27. ↑ a b Vladimir Putin | Biography, KGB, Political Career, & Facts. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Sarin v Sýrii nepoužil Asad, ale povstalci, píše Putin v americkém listu. iDNES.cz [online]. 2013-09-12 [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. 
  29. ↑ "Was Yanukovych's Ouster Constitutional?". Svobodná Evropa. 23. února 2014.
  30. ↑ BAHOUNKOVÁ, Petra. Putin rozhodl o anexi Krymu v závěrečný den her v Soči. ČT24 [online]. Česká televize, 2015-03-09 [cit. 2022-09-30]. Dostupné online. 
  31. ↑ Putin přiznal, že na Krymu působili neoznačení ruští vojáci. Český rozhlas [online]. 2014-03-17 [cit. 2015-03-05]. Dostupné online. 
  32. ↑ PEHE, Jiří. KOMENTÁŘ: Náš ruský problém. Novinky.cz [online]. 2014-07-22 [cit. 2015-03-05]. Dostupné online. 
  33. ↑ HARAZÍM, Petr. 6 důvodů proč si Ukrajina nedokáže poradit se „zelenými mužíky“. Vojsko.net [online]. 2014-04-15 [cit. 2015-03-05]. Dostupné online. 
  34. ↑ HÁJEK, Adam. Všichni jsme věděli, kam jedeme, říká ruský tankista raněný u Debalceve [online]. idnes.cz, 2015-03-03 [cit. 2015-03-05]. Dostupné online. 
  35. ↑ Živě: Doněck znovu pod palbou, městem duní minometná střelba. aktualne.cz [online]. 2015-02-19 [cit. 2015-03-05]. Dostupné online. 
  36. ↑ BERSHIDSKY, Leonid. One Year Later, Crimeans Prefer Russia. Bloomberg [online]. 6. února 2015 [cit. 2015-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-27. (anglicky) 
  37. ↑ a b "Napadnout NATO? To může napadnout jen šílence ve snech, uvedl Putin". Novinky. 6. června 2015.
  38. ↑ "Vladimir Putin accuses Lenin of placing a 'time bomb' under Russia". The Guardian. 25. ledna 2016.
  39. ↑ ČTK. Putin: Komunistické ideje se mi líbí dodnes, stranickou legitimaci mám pořád. Aktuálně.cz [online]. 2016-01-25 [cit. 2016-08-11]. Dostupné online. 
  40. ↑ WALKER, Shaun. Vladimir Putin makes it official – he's running for re-election in 2018. The Guardian. 2017-12-06. Dostupné online [cit. 2017-12-07]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  41. ↑ Putin pochválil Trumpa a oznámil, že bude kandidovat jako nestraník. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 14. prosince 2017. Dostupné online. 
  42. ↑ Putin kvůli koronaviru odložil referendum o změně ústavy, lidem dal volno. iDNES.cz [online]. 2020-03-25 [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. 
  43. ↑ a b ‚Pryč s Moskvou.‘ Východní Sibiř se vzbouřila Putinovi, Kreml má podle experta obavy z šíření protestů. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 15. července 2020. Dostupné online. 
  44. ↑ Rusové v referendu změnili ústavu. Putin může být u moci až do roku 2036. iDNES.cz [online]. 2020-07-01 [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. 
  45. ↑ Putin chce referendum o nové ústavě. Prodává změny za slib dobrých platů, varují aktivisté. Česká televize [online]. 13. února 2020. Dostupné online. 
  46. ↑ Moskau und London wollen Beziehungen verbessern (Moskva a Londýn chtějí zlepšit vztahy), Frankfurter Allgemeine Zeitung (článek podepsán zkratkou autora -horn), 11. srpna 2016, str. 5.
  47. ↑ „Putin a Obama telefonieren“ (Putin a Obama telefonovali), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 27. června 2015, str. 2 (německy).
  48. ↑ USA und Russland. Putin telefoniert erstmals mit Trump (USA a Rusko. Putin telefonoval poprvé s Trumpem). Der Spiegel, [1], 15. listopadu 2016, 08:43 hod. (německy).
  49. ↑ a b Hora porodila myš, prohlásil Putin o Mullerově zprávě o ovlivňování voleb. iDnes.cz [online]. 10. dubna 2019. Dostupné online. 
  50. ↑ USA und Russland: Russland sieht nach Treffen von Putin und Biden keine Durchbrüche. Die Zeit, [2], 8. prosince 2021 (německy).
  51. ↑ KISSINGER, Henry: To settle the Ukraine crisis, start at the end (Aby mohla být urovnána ukrajinská krize, musíme začít od konce). Henry Kissinger: To settle the Ukraine crisis, start at the end. The Washington Post, 5. března 2014 (anglicky).
  52. ↑ McNEILL, Sophie: Israeli President Reuven Rivlin cancels trip to Australia, angering officials (Izraelský prezident Re'uven Rivlin ruší cestu do Austrálie, pobouřil tím činovníky), http://www.abc.net.au/news/2016-02-26/israeli-president-reuven-rivlin-cancels-planned-australia-trip/7201636, 26. února 2016 (anglicky).
  53. ↑ RAVID, Barak: Israel's Rivlin Meets Russia's Putin at Kremlin to Discuss Syria (Izraelský prezident Rivlin se setkal s ruským prezidentem Putinem, aby diskutovali o Sýrii), http://www.haaretz.com/israel-news/1.709241, 16. března 2016 (anglicky).
  54. ↑ BASS, Sadie. Putin Bolsters Tough Guy Image With Shirtless Photos, Australian Broadcasting Corporation [online]. ABC News, 5 August 2009 [cit. 2013-06-22]. Dostupné online. 
  55. ↑ a b c Putin gone wild: Russia abuzz over pics of shirtless leader.. www.cbc.ca. Canadian Broadcasting Corporation, 22 August 2007. Dostupné online [cit. 2 March 2010]. (anglicky) 
  56. ↑ a b c d RAWNSLEY, Adam. Pow! Zam! Nyet! 'Superputin' Battles Terrorists, Protesters in Online Comic. Wired. 26 May 2011. Dostupné online [cit. 27 May 2011]. (anglicky) 
  57. ↑ a b Vladimir Putin diving discovery was staged, spokesman admits, The Daily Telegraph. Retrieved 16 March 2012
  58. ↑ Russians smell something fishy in Putin's latest stunt. uk.reuters.com. Reuters, 29 July 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-22. (anglicky) 
  59. ↑ a b c d e f g 7 Reasons Vladimir Putin Is the World's Craziest Badass cracked.com
  60. ↑ В.В.Путин взял в понедельник однодневный отпуск и провел его в Тыве na Internet Archive.
  61. ↑ В.В.Путин, находящийся с рабочей поездкой в Сибирском федеральном округе, совершил спуск на глубоководном аппарате «Мир» на дно озера Байкал na Internet Archive.
  62. ↑ Организаторы сафари для Путина объяснились по поводу "подставы с тигром": "Кому-то что-то показалось". NEWSru.com [online]. 2012-03-15 [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. (rusky) 
  63. ↑ Putin attaches satellite tag to tranquilized polar bear in Russia's Arctic. Associated Press [online]. 2015-03-27 [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ Finland accidentally bans Putin. 3 News NZ. 11 April 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-21. (anglicky) 
  65. ↑ MSN | Outlook, Office, Skype, Bing, Breaking News, and Latest Videos. MSN [online]. [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ Премьер-гонка: Владимир Путин протестировал болид "Формулы-1" [online]. Rg.ru, 17 March 2012 [cit. 2012-05-07]. Dostupné online. 
  67. ↑ Главная. tetis.ru [online]. [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 
  68. ↑ Vladimir Putin leads endangered cranes on migration route in hang glider. the Guardian [online]. 2012-09-06 [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ Russians smell something fishy in Putin's latest stunt. uk.reuters.com. 29 July 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-22. (anglicky) 
  70. ↑ Putin's Big Fish Story Leaves Russians in Doubt. www.bloomberg.com. Bloomberg. Dostupné online [cit. 12 August 2013]. (anglicky) 
  71. ↑ http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/369682-takhle-hraje-hokej-putin-nastrilel-osm-golu.html
  72. ↑ Putin Sings Blueberry Hill for Charity [online]. Nonprofitquarterly.org [cit. 2012-05-07]. Dostupné online. 
  73. ↑ a b Владимир Путин сыграл на рояле "С чего начинается родина" [online]. Dp.ru [cit. 2012-05-07]. Dostupné online. 
  74. ↑ НОВОСТИ, Р. И. А. Картина Путина стала самым дорогим лотом на аукционе в Петербурге. РИА Новости [online]. 20090117T2136 [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. (rusky) 
  75. ↑ Q&A: Russia-Ukraine gas row. news.bbc.co.uk. 2009-01-20. Dostupné online [cit. 2022-10-09]. (anglicky) 
  76. ↑ @openspace_ru. Песни про Путина [online]. Openspace.ru, 14 March 2008 [cit. 2012-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-18. 
  77. ↑ Такого, как Путин [online]. YouTube, 23 February 2008 [cit. 2012-05-07]. Dostupné online. 
  78. ↑ Гороскоп (Путин, не ссы!) [online]. YouTube, 2 February 2012 [cit. 2012-05-07]. Dostupné online. 
  79. ↑ LifeNews, 10 June 2014 [cit. 2015-04-07]. Dostupné online. (Russian) 
  80. ↑ ВВП. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  81. ↑ WATCH: No One In Russia Can Work Out If This Pro-Putin Dance-Pop Song Is Sincere — Or Satire Archivováno 7. 2. 2013 na Wayback Machine. businessinsider.com
  82. ↑ couriermail.com.au [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-29. 
  83. ↑ The Huffington Post [online]. [cit. 2015-03-21]. Dostupné online. 
  84. ↑ ЗАЙЦЕВА, Дарья. Экскурс в историю одной кричалки, или подробнее о том, что значит смех без причины. politrussia.com [online]. [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. (rusky) 
  85. ↑ Archivovaná kopie. politicbox.ru [online]. [cit. 2015-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-29. 
  86. ↑ Как используется бренд «Путин»: зажигалки, икра, футболки, консервированный перец (фото) - Новости Санкт-Петербурга. Новости Санкт-Петербурга - Новости Санкт-Петербурга [online]. 2007-11-23 [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. (rusky) 
  87. ↑ Частушки (Не было оргазма) [online]. Sergeysv.net [cit. 2012-05-07]. Dostupné online. 
  88. ↑ Вова и Дима Путину в подарок приготовили раскраску. Lenta.RU [online]. [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. (rusky) 
  89. ↑ Superputin official site [online]. Superputin.ru [cit. 2013-06-22]. Dostupné online. 
  90. ↑ Rasputin vs Stalin. Epic Rap Battles of History. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  91. ↑ Фильм о любви человека, похожего на Путина. news.bbc.co.uk. 2008-02-05. Dostupné online [cit. 2022-10-09]. (anglicky) 
  92. ↑ [V centru Kyjeva stojí socha Putina se zbraní v puse. Nese název „Zastřel se“ Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/socha-kyjev-putin-zbran-v-puse-dmytro-iv.A220507_190054_zahranicni_pukk]
  93. ↑ PÁNIK, Jan. Na budově ministerstva se objevila plachta s Putinem ve vaku na mrtvoly. Víme, kdo je náš nepřítel, vzkázal Rakušan. Forum24 [online]. 28.10.2022 [cit. 29.10.2022]. Dostupné online. 
  94. ↑ Putin visí v černém fusaku na mrtvoly na vnitru. Nová umělecká instalace ministra Rakušana. Echo24 [online]. 28. 10. 2022 [cit. 29.10.2022]. Dostupné online. 
  95. ↑ SOUKUP, Jaroslav; BARTOŠOVÁ, Michaela. Sochu Koněva v Praze nahradil hajlující skřet s tváří Putina. Novinky.cz [online]. 5. 12. 2022 [cit. 6.12.2022]. Dostupné online. 
  96. ↑ ČTK. Na místě Koněvova pomníku v Praze dočasně stojí socha skřeta s obličejem Putina. České noviny [online]. Česká tisková kancelář, 5. 12. 2022 [cit. 6.12.2022]. Dostupné online. 
  97. ↑ ČTK. Za vraždu Litviněnka chtějí Britové stíhat Lugového. Týden.cz [online]. 2007-05-22. Dostupné online. 
  98. ↑ FIŠTEJN, Jefim. Jefim Fištejn: Hlavní výzvou Putina nejsou vztahy se Západem, ale potřeba předejít ekonomickému kolapsu, tvrdí Richard Pipes. ČRo Plus [online]. Český rozhlas, 2015-05-11. Dostupné online. 
  99. ↑ BĚLOŠEVSKÝ, Dimitrij. Rada Evropy Rusko nezapudila. Hospodářské noviny [online]. Economia, 2000-05-15. Dostupné online. 
  100. ↑ BURIÁN, Zdeněk; Anopress. Putin odmítl západní kritiku ohledně Čečenska. Kurzy.cz [online]. 2000-04-18. Dostupné online. 
  101. ↑ ČTK. Putin je zkorumpovaný a skrývá majetek, zní z USA. Čirý výmysl, brání se Kreml. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-01-26 [cit. 2019-06-01]. Dostupné online. 
  102. ↑ KABRHELOVÁ, Lenka. Rusko 20 let po rozpadu Sovětského svazu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2011-12-26. Dostupné online. 
  103. ↑ HRON, Michal (hro). V Moskvě zastřelili kritika Kremlu Němcova, Putin mluví o nájemné vraždě. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2015-02-27. Dostupné online. 
  104. ↑ NEKRASSOV, Alexander. The not-so-simple murder of Boris Nemtsov. [[Al-Džazíra|Al-Džazíra]] [online]. 2015-03-02 [cit. 2019-06-01]. Dostupné online. 
  105. ↑ ket. Vrah kritika Kremlu Němcova Dadajev dostal dvacet let vězení. ČT24 [online]. Česká televize, 2017-07-13 [cit. 2019-06-01]. Dostupné online. 
  106. ↑ Historicky nejnižší obliba Putina. Podle státní agentury mu důvěřuje méně než třetina Rusů. Lidovky [online]. 25. května 2019. Dostupné online. 
  107. ↑ Putinova popularita klesla na historické minimum. Lidé si přejí, aby se více než zahraničí věnoval chřadnoucí ekonomice. Hospodářské noviny [online]. 23. ledna 2019. Dostupné online. 
  108. ↑ ČTK. Ruská státní agentura zdvojnásobila údaj o důvěryhodnosti prezidenta Putina. Z necelých 38 jej zvýšila na 72. Hospodářské noviny [online]. 2019-05-31 [cit. 2019-06-01]. Dostupné online. 
  109. ↑ KOLESNIKOV, Andrei. Why Putin's Rating Is at a Record Low [online]. 15. června 2020. Dostupné online. (anglicky) 
  110. ↑ Putin’s Trust Rating Falls to New Low Amid Far East Protests. The Moscow Times [online]. 29. července 2020. Dostupné online. 
  111. ↑ Nearly Half of Russians Support Anti-Kremlin Protests in Far East – Poll. The Moscow Times [online]. 28. července 2020. Dostupné online. 
  112. ↑ ČTK. Média řeší problém. Jak přeložit vulgární urážku Putina?. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-06-16. Dostupné online. 
  113. ↑ VILÍMOVÁ, Tereza. Putin chujlo! se stává ukrajinským symbolem. Echo24.cz [online]. 2014-06-18. Dostupné online. 
  114. ↑ DOLEŽAL, Jiří. Ukrajinské Sudety: Studená válka je zpět [online]. reflex.cz, 2014-05-11 [cit. 2015-04-16]. Dostupné online. 
  115. ↑ BILEFSKY, Dan. For Crimea, Secession Is Only as Good as Recognition. The New York Times. 2014-03-15. Dostupné online [cit. 2022-10-09]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  116. ↑ Henry Kissinger: To settle the Ukraine crisis, start at the end (Aby se mohla urovnat ukrajinská krize, musíme začít od konce). Henry Kissinger: To settle the Ukraine crisis, start at the end. The Washington Post. 5. března 2014 (anglicky).
  117. ↑ " Address by President of the Russian Federation [online]. 18. března 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  118. ↑ HÁJEK, Adam (aha); POLOCHOVÁ, Iveta (ipl); Reuters. Průlom pro Kosovo: nezávislost na Srbsku posvětil haagský soud. iDNES.cz [online]. 2010-07-22. Dostupné online. 
  119. ↑ RYZHKOV, Vladimir. Ukrainian Conflict Spells Disaster for Russia. The Moscow Times. 2014-09-10. Dostupné online. 
  120. ↑ Tohle Vladimira Putina nepotěší. Bývalý předseda ruského parlamentu upozornil na jeho zásadní prohřešek. ParlamentniListy.cz. 2014-09-11. Dostupné online. 
  121. ↑ HRDINOVÁ, Anna. Napsali, že Putin je vlastizrádce. Teď čelí obvinění. Seznam Zprávy [online]. 2022-09-10. Dostupné online. 
  122. ↑ HRDINOVÁ, Anna. Napsali, že Putin je vlastizrádce. Teď čelí obvinění. Seznam Zprávy [online]. 2022-09-10. Dostupné online. 
  123. ↑ Russian Lawmakers Who Demanded Putin Be Charged With Treason Summoned By Police. RFE/RL [online]. 2022-09-09. Dostupné online. (anglicky) 
  124. ↑ Navalny team releases investigation into 'Putin's Palace'. Dw.com [online]. 2021-1-19. Dostupné online. (anglicky) 
  125. ↑ Palác pro Putina. Navalnyj zveřejnil zprávu o luxusním sídle na pobřeží. iDNES.cz [online]. 2021-1-20. Dostupné online. 
  126. ↑ Putin získal pomocí korupce luxusní palác u Černého moře, tvrdí pátrání Navalného týmu. ČT 24 [online]. 2021-1-19. Dostupné online. 

Literatura

  • Zygar, Michail: Všichni muži Kremlu. Stručná historie současného Ruska. Přel. Libor Dvořák. Pistorius 2016

Související články

Externí odkazy

Vladimir Putin
Politické angažmá
první vláda • druhá vláda  • Prezidentské volby 2000 • 2004 • 2012 • 2018
Domácí politika
Zahraniční politika
Kritika
Rodina
Viktor Putin (bratr) • Albert Putin (bratr) • Ljudmila Očeretná (exmanželka) • Jekatěrina Tichonovová (dcera) • Maria Putinová (dcera) • Baffi (pes) • Jume (pes) • Konni (pes)
Prezidenti Ruska Rusko
Boris Jelcin (1991–1999) • Vladimir Putin (2000–2008) • Dmitrij Medveděv (2008–2012) • Vladimir Putin (od 2012)
 Prezidentská standarta
Ministerští předsedové Ruska Rusko
Boris Jelcin (1991–1992) • Jegor Gajdar (1992–1992) • Viktor Černomyrdin (1992–1998) • Sergej Kirijenko (1998) • Jevgenij Primakov (1998–1999) • Sergej Stěpašin (1999) • Vladimir Putin (1999–2000) • Michail Kasjanov (2000–2004) • Michail Fradkov (2004–2007) • Viktor Zubkov (2007–2008) • Vladimir Putin (2008–2012) • Dmitrij Medveděv (2012–2020) • Michail Mišustin (od 2020)
Osobnosti roku časopisu Time (od roku 2001)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladimir_Putin&oldid=22568987“