Nacionalistické hnutí Maďarska žádalo o uznání rovnoprávnosti Uherska s Rakouskem a sílící italský nacionalismus ohrožoval habsburské provincie na Apeninském poloostrově. Na severu hrozilo zase Prusko, rozhodnuté bojovat s Rakouskem o Německo.
15. 3. 1868 dochází k zavedení politiky dualismu a vzniku Rakousko – Uherské říše. Rakousko a Uhersko jsou dvě země spojené jen osobou císaře, císař je dále dědičným vládcem obou zemí a společná jsou tři ministerstva: zahraničí, války a financí.
Průmyslový pokrok v období 1873 – 1913 vedl k 5 % vzestupu výroby. Ekonomika v rakouské polovině říše se soustředila na městské průmyslové oblasti (textilní průmysl), které od průmyslové revoluce pravidelně vzrůstaly. V Uhersku se zaměřují spíše na zemědělská odvětví (cukrovary, pivovary). I přes velké národnostní napětí bylo Rakousko – Uhersko stále velmi prosperujícím soustátím. Vídeň se stala kolébkou uměleckého a intelektuálního života, prakticky se stala v hudbě, malířství a architektuře předvojem avantgardy.
28. června 1914 byl spáchán srbskými nacionalisty úspěšný atentát na Františka Ferdinanda d’Este císařského následníka. Poté dala rakousko – uherská vláda Srbsku ultimátum, Srbsko sice většinu podmínek přijalo, avšak ne všechny. Poté, Rakousko – Uhersko přerušilo všechna jednání a vyhlásilo částečnou mobilizaci, obvinilo Srbsko z podpory terorismu a 28. července 1914 vyhlásilo válku. Mocnosti přicházeli na pomoc svým spojencům a navzájem si vyhlašovali válku. Německo podpořilo Rakousko – Uhersko a vyhlásilo válku Rusku a Francii. Francii podpořila Británie, potom i Itálie.
Tím se v Evropě rozpoutala (první) světová válka. Čtyři roky války stály deset milionů lidských životů a zničily ekonomiku v mnoha zemích.
Císař František Josef I. umírá 21. 11. 1916 ve Vídni, uprostřed První světové války. Na trůn usedá Karel I., ten však nedokáže sjednotit různorodost národů a v průběhu října 1918 začíná definitivní rozpad Rakousko – Uherské monarchie.